Triskelion

Slyšte o Triskelionu má slova,
nebudu je opakovat zas a znova.

Triskelion, to je banda,
chaos vládne - to není sranda.

Ať je to kdojeto,
Šéf Damio už na magii má najeto.

Dave Lister, tak zní jeho jméno,
na mapě ho poznáte - je ho všude plno.

Kola se hromadí, login změněn,
Vdovec se opil, leží pod stolem.

Zdraví známé i neznámé,
však my ho známe, je to náš Neznámý.

Thare, kluku ušatá, kam ses poděl?
Nepřátelé čekají, tak pohni s logem.

Olorin je správná volba,
chcete-li dobýt, bude ochota sama.

Komentář tady, báseň támhle,
uměleckým střevem Lockhard vládne.

Keithi, skřetice sličná,
vítej v jejích spárech, holoto mrtvá.

Halftime, zde, tady a tu,
nebraň se, nemá to cenu.

Malá Puma, velké drápky,
zlaťáky sype bez otázky.

Stačí ti to? Odlogni se.
Nestačí? Modlit začni se,
neb další báseň už tě určitě zabije.

Nadčlověk

Podívejte, někdo má obydlí, druhý zase zámek, další vůbec nebydlí a jiný má stánek. Zkrátka každý něco, ale nikdo nemá takový dům, jako pan Übermann.

To stavení se nachází hluboko ve městě, kde by ho nikdo nehledal, neboť každý tu oblast zná až příliš dobře na to, aby se v ní bláhově pokoušel najít něco nového. Takto skryta, ční Übermannova vila impozantně vysoko nad všechny okolní domy a je vidět snad ze všech vyšších kopců našeho města. A je na co se dívat, na to si vezměte jed.

To se rozumí, že se v takovém domě objevuje pouze ta nejvybranější společnost. To se ví, někdo moc rád draze pije, druhý by zas pořád spal, další třeba karty hraje, jiný - intelektuál. Samozřejmě, každý se baví po svém, ale nikdo se nebaví tak, jako pan Übermann. Každý pátek se v jeho vile schází skutečná smetánka, jména tak známá, že se vám o nich ani nezdá. Obyčejně tráví večer zdvořilým upíjením čaje zcela ojedinělých kvalit, kteroužto činnost ještě kombinují s erudovanou konverzací o tak naléhavých a smysluplných tématech, že se to ani vypovědět nedá.

Tyto páteční večery činí pana Übermanna nadevše šťastným. Co vám budu povídat, někdo je dítě štěstěny, druhý zas má zápal plic, další je trochu praštěný a jiný nemá nic. Ale nikdo nežije tak spokojeně, jako pan Übermann.

Nebo že by snad přece? Je třeba uznat, že pan Übermann by mohl být ještě o nepatrný kousíček šťastnější, snad kdyby v tom nejvyšším, nejmasivnějším a také nejšpinavějším paneláku ve městě nebydlel. Připusťme dále, že domov důchodců by také mohl přestat pořádat tak infantilní páteční besídky, pro tak starého pána je to přece jen trošku nedůstojné.

Ale jinak se má pan Übermann opravdu dobře, tedy alespoň pokud vím. Co jiného také čekat u nadčlověka?

by Damio

Průvodce pro chodce

Když procházíte jako náhodný chodec tou pravou uličkou, nemůžete si nevšimnout takového menšího kamenného sloupku na chodníku. Ostatně, stojí tam tak nešťastně, že nevšimnout si ho by asi bylo nanejvýše nešťastné. Každý slušný náhodný chodec odtamtud dychtivě zamíří vlevo nahoru, po široké osvětlené ulici na náměstí všech slušný náhodných chodců, kde se to takovými jen hemží. Jenže vy tam nepůjdete, chodíte tou ulicí každý den a už vás to ani trochu nebaví. Vydáte se vpravo, do méně osvětleného průchodu, který se vám zdá na váš vkus trošku ponurý, ale příjemně tajemný. Ještě jste tam nikdy nebyli a to je co říct, vy se v téhle čtvrti vyznáte jako málokdo.

Zpočátku vás překvapí, jak málo je tam světla. Trochu zamžouráte, abyste se rozkoukali, ale v tom okamžiku toho ihned litujete, protože v pochmurném rohu pod okapem zahlédnete cosi tak nevýslovně ošklivého, až vám z toho naskočí husí kůže. Odvrátíte rychle pohled, než uvidíte víc než byste rádi a zrychlíte, abyste už odtamtud byli pryč. Průchod však náhle končí u dřevěné brány. Ještě vám trochu přechází mráz po zádech, když čtete tu nejklasičtější ceduli: "Neparkovat, vjezd!". To vám zvedne náladu, protože konfrontace s moderní realitou konečně odvede vaše myšlenky od nedávného znepokojivého objevu. S novou energií bránu otevřete a co uvidíte, vám vyrazí dech. Jen letmo vám hlavou proběhne kdesi příliš hluboko zakořeněná zásada týkající se nechození za cizí dveře a vy jdete nadšeně dál. Teď si teprve plně uvědomujete, co všechno jste o světě kolem nevěděli a to je co říct, vy se v tom našem světě vyznáte jako málokdo.

Když si uvědomíte, že všechno je jenom sen, roztouženě se pokoušíte ještě chvíli snít. Ale je to marná snaha, sobecká realita na vás neúprosně doráží a vy přece nejste tak naivní, abyste dlouho vzdorovali: Po chvíli marného tápání po snové nitce se probudíte. Venku není moc ošklivo, ale vy máte dost špatnou náladu, protože opět jdete chodit širokými osvětlenými ulicemi vlevo nahoru, což vás už ani trochu nebaví. Ale tu si cestou všimnete takového menšího kamenného sloupku, o který se málem přerazíte. Nevěřícně, ale s nadějí, pohlédnete vpravo a zahřeje vás u srdce: Ve stínu se rýsuje špatně osvětlený průchod, který se vám sice zdá na váš vkus trochu moc ponurý, ale zase je svým způsobem příjemně tajemný. Bez dlouhého rozmýšlení tam vkročíte. Je tam opravdu temno, chvilku vám to trvá, než se rozkoukáte. Dáváte si dobrý pozor, abyste nepohlédli do rohu pod okap a kráčíte z toho děsivého místa co nejrychleji pryč. Když se však za vámi ozve ostrý a nepokrytě nenávistný zvuk, vyděsí vás to až k smrti, a vy běžíte průchodem vpřed. Přiběhnete k bráně, nezdržujete se čtením uklidňujícího nápisu a zaběhnete rychle dovnitř. Brána se za vámi potichu zavře. Že bylo na ceduli tentokrát napsáno "Pozor zlý pes," to zjistíte záhy. Jenže tohle nebyl sen. A to je co říct, protože teď to schytáte jako málokdo.

by Damio